Ilustrace knihy

Zdenička Sládková - www.reikizdenka.cz - je nejen skvělá: terapeutka; léčitelka; bylinářka; kartářka; opatrovatelka opuštěných a nemocných zvířat a chovatelka koní, ale také úžasná vypravěčka se spoustou příběhů, pohádek, říkanek a básniček z prostředí českého statku v Orlických horách.

Její pohádky pro nejmenší dětské posluchače, jsou zkrátka - tak milé, laskavé a moudré, tak vonící pečenými koláči, kachlovými kamny, vyhřátými dřevěnicemi, lesy vodou a přírodou, že je nelze si nezamilovat hned od první stránky. Všechny pohádky jsou psané s cílem dětskou duši učit o moudrosti přírody, o pokoře k Matce Zemi i o dobrém a zlém, o životu zvířat a také o nadpřirozenu, které se tu a tam přihlásí ke slovu snad u každého z nás. Za každou pohádkou je vložená krátká modlitbička na dobrou noc, protože i to bývalo součástí našeho lidského soužití a protože i to k laskavosti a moudrosti naší minulosti patří.

Pohádky plné skřítků, vodníků, víl a duchů, ale také dětí a zvířat vyjdou v knižní podobě v červnu letošního roku.

... Tak tato výše zmíněná Zdenička Sládková, moje milá přítelkyně, mi v dubnu tohoto roku jednou z rána napsala, že mi do týdne pošle cca 14 pohádek a že k nim cca do měsíce potřebuje vytvořit kompletní ilustrace !!!!! ...... Popisovat, kolik otazníků se mi prohnalo hlavou, když jsem slíbila, že je dodám - to bych napsala mooooc dlouhý článek. :-)

O ilustrování jsem neměla žádné informace, natož zkušenosti. Dokonce jsem ani nikdy nezkoušela opravdovou kresbu zvířat a lidských postav, ani práci s tužkou, perem a tuší. "Ale" - říkala jsem si: "..když to nezkusím, tak se to nenaučím a když už si pohádky našly cestu až ke mě do ateliéru, tak jí přece neukončím, aniž bych se o to aspoň pokusila.. " Půjčila jsem si učebnice pro výtvarníky, nakoupila tužky, pera a tuš a požádala si v duchu o pomoc - a začala. Jak to všechno dopadlo, se můžete podívat zde na stránkách a také od července 2012 na knihkupeckých pultech.

Za sebe vím, že mi určitě mnoho dobrých sil, ať už lidských (v podobě podpory přátel a blízkého okolí) tak i těch nadpřirozených :-) určitě pomohlo, neboť po jednom měsíci práce jsou pohádky i ilustrace na světě. A nejen, že se právě teď někde v tiskařských soukolích otáčí stovky mých pejsků a jelenů, ale také se už teď, díky zájmu veřejnosti, chystá druhý díl pohádek.

Informace o možnosti zakoupení knížky budou zde dostupné ihned po jejím vydání.

Ukázka z knihy

Kouzelná studánka a voda pravdy

V předjaří těsně před velikonocemi rozkvétají louky na horách a v chlévku se rodí malá kuzlátka. Tohoto roku se však vše opozdilo. Sníh roztával dlouho a všechna voda odtekla řekou a směřovala k moři. Pejsek Piškotek prohlížel kůzlátka a podivoval se, jak mohou mít po ránu tak dobrou náladu? To on by raději spinkal.

Na statku v Rybné se tohoto dne udála velká událost. Kozička Kdoulička poprvé vzala svá kuzlátka na luční louku. Dneska je jejich velký den, dostala svá nová jména. Čupřinka a Lotůsek.

Na louce bylo mnoho roztodivných věcí. Lotůsek poznával, jak chutnají bylinky, které mu maminka ukazovala. Od léčivé a žahavé kopřivy, po kopretinku, řimbabu, nebo i voňavou mateřídoušku. To Čupřinka byla vybíravá. Papala jen šťavnaté sedmikrásky a pampelišky. Zrovna když ochutnávala svou pampelišku ozvalo se z trávy.

,,Nešlápni na mě!” Čupřinka se zastavila a pozorně se dívala, kdo to na ní mluví. Tu z trávy vykouknul rozčepýřený sysel.

,,Nešlápni na mě!“ Zakřičel sysel. ,,Mám nový jarní kožíšek a nerad bych ho měl hned ušpiněný!” Sysel byl hrozný protiva. Ale malá kuzlátka se mu moc líbila, proto jim začal ochotně vysvětlovat, co všechno se na jaře děje. A začal s příběhem, který kůzlátkům nahnal strach.

,,To bylo zjara, když přilétli jarní ptáci, vlaštovky a jiřičky.” Vypravuje sysel. ,,Všichni si začali stavět svá hnízda. A to ráno se vlaštovky s jiřičkami pohádaly. Jiřičky prý viděly hnízdo první, chtěly si ho přestavět a naklást do něj nová vejce. Ale vlaštovkám se to nelíbilo a začaly se s nimi bránit. Tenkrát to bylo moc ptačího štěbetání a já se zrovna chystal budovat novou noru na zahradě u Martinců.” To byla pěkná zahrada, dříve tam měli Martincovi včely a tak se tam sysel bál. Ale teď už tam včely nebyly a zahrada byla prázdná. Jiříčky však nedaly syslovi pokoj, že je někdo musí rozsoudit. Jenže sysel nevěděl co s tím. Neměl tušení, kdo byl první u hnízda. Když tu přišel Martincův černý kocour a říká. „Já vím, kdo by vám pomohl, ale nesmíte se bát!” Jiřičky a vlaštovky tedy utichly své štěbetající hádání a poslouchaly kocoura.

Za kopcem na Mokré louce je kouzelná studánka. Kdo se nebojí projít černým lesem, kolem jezevčí nory dozví se pravdu.”Jiřičky se podívaly na sysla, že on je soudce, a tak on musí najít tu kouzelnou studánku. Sysel tedy šel. Doma si nacpal do syslích tvářiček na cestu pár oříšků a semínek a vydal se ke kouzelné studánce.

Cesta byla pořád do kopce, úmorná a nebezpečná. Musel dávat pozor na Felcmanova psa. Byl velký a šla z něj hrůza.

Když došel k černému temnému lesu, kde se říkalo na mokré louce, ještě stále nebyl u cíle. Musel kračovát dál podél potůčku, co vedl od studánky.

Když tu na něj z křoví vyskočila kuna: “Co tu pohledáváš sysle?” řekla moc důležitě a naparovala se při tom, jako páv. Sysel jí vysvětlil, že musí najít kouzelnou studánku a dozvědět se kdo má pravdu. Sotva to dopověděl, ozvalo se v křoví za potůčkem hejkání.

,,Hejááá, hejááá!!!!“

Kuna se lekla a než stačila zmizet za dutým pařezem křikla na sysla. “Utíkej, to je hejkal Boruta, je to zlý lesní duch co tu straší!” Ale do sysla, jako když udeří. Zůstal stát a ani se nehnul, jako by měl nohy ze dřeva. V tu chvíli se roští rozhrnulo a hejkal Boruta stál před syslem.

”Hejááá, hejááá!!!... Co tu pohledáváš sysle?” Řekl ostrým hlasem hejkal.

Syslovi klapaly zuby, když viděl vousatého lesního hejkala celého porostlého mechem, z očí mu létaly blesky a z uší se mu kouřilo.

“Já, já” koktal sysel, ale pak sebral odvahu a pravil. “Hledám kouzelnou lesní studánku a přinesl jsem ti oříšek a přišel jsem tě poprosit o pomoc.” V tu chvíli totiž nic jiného sysla nenapadlo, jen si vzpomněl, že má ve tvářičkách uschované oříšky a jeden vyndal. Podal ho hejkalovi Borutovi a čekal co bude.

Hejkal vzal do ruky oříšek, podíval se na sysla a pak jemnějším hlasem pravil.

“Nikdy jsem nic od nikoho nedostal a ty jsi první kdo mi dal dárek. Vždycky se mě lidi báli, zle mě nazývali a já jim přitom nikdy neublížil. Jen jsem je strašil za to zlé co o mě říkali. A ty jsi první, kdo mě dopředu nepovažoval za špatného a za to ti splním přání a ukáži ti kouzelnou studánku. Je ukryta v lese, hlídá jí mrzutý jezevec, ale je to můj přítel, pomůže ti”.

Sysla v tu chvíli přešel strach a vydal se společně s hejkalem ke kouzelné studánce. Došli k jezevčí noře a poprosili jezevce o trochu vody pravdy z kouzelné studánky. Jezevec nabral do tlapek vodu a sysel ze zeptal na jiřičky a vlaštovky, čí je to hnízdo. Voda z kouzelné studánky odpověděla. “Hnízdo je jiřiček, vlaštovky si musí postavit nové”.

Sysel se vrátil domů, vše pověděl vlaštovkám a jiřičkám. Ty se hned usmířily a začaly si stavět své domovy.

,,A to je vše, milá kuzlátka.” Povídá sysel. ,,Pamatujte si, že vždy se má soudit spravedlivě.” Čupřinka s kozlíkem Lotůskem na sebe jen vystrašeně pomrkávali, jaké to má sysel zajímavé a moudré příběhy. Ale to již byl večer a maminka je volala, ať jdou do pelíšku spinkat. Kuzlátka poslušně šla a těšila se, že druhý den jim sysel bude vypravovat další příběh.

A byl tam velikánský zvonec a pohádky je konec. Cililink cink cink.....

 

Modlitba na dobrou noc:

„Andělíčku můj strážníčku,
opatruj mi mou dušičku,
opatruj ji ve dne v noci,
od škody a od zlé moci.”
Amen